Napsali o nás

Barbora s Žofií a Melicharem

"Mami, co je dneska za den?"

Pětkrát v týdnu je moje odpověď zklamaní, pouze -ČTVRTEK- udělá radost. To totiž znamená, že už zítra se jede do miniOslavánku!A ten je opravdová motivace. Ráno probíhá oblékaní samostatně a v rychlosti, protože (jak moje dcera sama říká) čím dříve tam budeme, tím víc si ho užijeme. Po příjezdu chce sama otvírat branku, aby už mohla utíkat napřed do blátivé kuchyňky. Vůbec se jí nedivím. Když branku zavírám, vždy se zhluboka nadechnu a příjemnou atmosféru cítím i ze vzduchu. Já se tam totiž těším taky!

V Oslavánku se s dětmi citíme jako doma, bezpečně a svobodně. Vše probíhá s respektem jak k dětem, tak k dospělým a samozřejmě k přírodě. Naše děti si přítomnost opravdu užívají a já s nimi. Kolektiv dětí i dospělých je přátelský a inspirativní. Kromě společného hraní na zahradě nebo v zázemí jurty se chodí i na společné vycházky do lesa, za dobrodružstvím u potoka nebo v zimě za legrací na bobech. Děti společně objevují svět okolo sebe, dospělí mají možnost popovídat si s podobně naladěnými rodiči. Vznikají nová přátelství, díky kterým se rádi setkáváme i v další dny při jiných příležitostech. Pátek je pro nás taková malá dovolená všedního dne.

 
Po společné dobré polévce nastává pomalu čas postupného loučení a odchodu. Naším dětem se domů nechce, ale když je naložím do auta a nastartuji, zpáteční cestu vždycky zahájí věta od dětských sedaček: "Dneska jsem si to parádně užila! Kdy bude zase pátek?"